|
| |
|
|
Středověká epika a problém původnosti v českém literárním dějepisectví v „dlouhém“ 19. století
Turek, Matouš
Studie sleduje se zvláštním zaměřením na tematizaci problematiky kulturního transferu dva axiomy českého literárního dějepisectví v 19. a na počátku 20. století – na jedné straně figuru zlatého věku a následného úpadku, na druhé straně ideál původnosti jako základní hodnotové kritérium – a vývoj v jejich aplikaci v oblasti nejstarší literatury. Na příkladu syntéz V. V. Haštalského, A. V. Šembery, Karla Tieftrunka a Jaroslava Vlčka demonstruje, jak se do 80. let 19. století narativ úpadku staročeské epiky vtělený především do opozice dvou textů, Alexandreidy a Tristrama, při převypravování amplifikoval a upevňoval, zatímco kritéria pro jejich hodnocení se paradigmaticky měnila. Binární kategorie původnosti přetrvává, ale přitom dochází k její reinterpretaci a překódování, takže protiklad domácí–cizí je nahrazována opozicemi na osách originální–odvozené, tvůrčí–překladové, autorské–anonymní. Syntézy Jaroslava Vlčka, Arne Nováka a Jana Jakubce, sepsané již po odhalení nepravosti údajně autochtonních rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, zachycují multilingvální povahu literární tvorby v českých zemích v souvislosti se vznikem staročeské epiky v pozitivnějším světle a rehabilitují v principu realizaci kulturního transferu, nicméně i nadále využívají a interpretačně rozšiřují příběh úpadku vycházející z představy monokulturních základů národních literatur.
|
|
|
Řeč obrazů (Obraz autora jako paratext v perspektivě kulturního transferu)
Králíková, Andrea ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Špirit, Michael (oponent) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Disertační práce "Řeč obrazů (Obraz autora jako paratext v perspektivě kulturního transferu)" se zabývá problematikou obrazu autora a způsoby jeho konstituování, a to v souvislosti s vázaností na kulturní prostor, v němž se utváří. Obraz autora je zasazován do kontextu paratextů a je pojímán jako paratextový jev, který má na jedné straně vliv na přijetí autorského textu a na straně druhé je vytvářen recenzním přijetím a mediálním děním kolem autorské osobnosti. Problematika obrazu autora je nahlížena v kontextu ostatních paratextů. Ty jsou považovány za kulturní jednotky, skrze které lze nahlížet kulturní prostor jako prostor sémiotický. Problematice přenosu (kulturního transferu), paratextům a samotnému obrazu autora jsou věnovány tři úvodní kapitoly vytvářející teoretická východiska disertační práce. Samotným jádrem práce jsou čtyři případové studie, které se zaměřují na čtyři rozdílné autorské typy v současné české literatuře (Jáchym Topol, Petra Hůlová, Jaroslav Rudiš, Miloš Urban), podrobují analýze jejich recenzní přijetí a mediální diskurs podílející se na tvorbě jejich autorského obrazu. Součástí těchto studií je i komparace s výraznými rysy recepce v německém jazykovém a kulturním prostoru. Klíčová slova: obraz autora, implikovaný autor, jméno autora, kulturní transfer, paratext, knižní...
|
host ::
RSS.